Nečekej a jdi

Odpočinkový den, respektive 4,4 km z TA na kole Dneska se cítím mnohem lépe a venku je krásný podzimní den. Přes den je celkem teplo, hlavně na sluníčku, ale v noci už je zima kolem 4 stupňů. V mém zahradním domku, ani v domě hostitelů se zatím netopí. 🥶 Dopoledne jsem se jela projet na kole podél řeky a taky jsem ujela 4,4 km z TA, abych si udělala fóra na zítra. Okrajem města protéká řeka Manawatu a po obou stranách vedou cyklostezky. Mají tu několik krásných, multifunkčních parků: stezka agility pro psy, singltrail pro kolo, dětské hřiště, klasické stezky pro kola a pěší, naučná stezka lesem … Tak jsem si hrála a všechno jsem si to projela. Pak jsem se šla podívat do místní záchranné stanice pro ptáky, ale bohužel žádného ptáka kiwi tu neměli. Odhodlala jsem se zítra vyrazit na další 4 denní sekci, takže jsem potřebovala dokoupit zásoby.  https://mapy.cz/s/mujekobevo Večer jsem vyrazila do místního bazénu, který mě vůbec nenadchl. Byl neútulný, zašlý a někdo měl při jeho navrh

Spací den Dneska jsem byla strašně unavená, takže jsem nakonec většinu dne prospala. Odpoledne jsem se vzmátořila natolik, abych si dojela na kole koupit něco k jídlu a cestou zpět se aspoň trošku projela.  Během tohoto pobytu na Zélandu se neustále zapomínám držet na správné straně. Po chodníku chodit vlevo, na kole jet vlevo, po silnici chodit vpravo. Na chodníku ne to zapomínám průběžně a vzpamatuji se, až když překážím protijdoucím. 😁 Na kole a při chůzi po silnici mi dělají problémy odbočky. Nejdřív jedu/jdu na správné straně, ale jakmile odbočím, tak často automaticky zamířím na špatnou stranu. Naštěstí tam, kde se pohybuji, moc aut nejezdí, tak si to stihnu uvědomit, než nějaké auto potkám. Ale občas mi jde z toho sever - jih, levá - pravá, hlava kolem. 🤪 Snídaně v zahradě a kolo, co mi půjčili hostitelé

Feilding - Palmerstown North, 23,6 km, 7 hodin Joe mi už včera navrhla, že dnes jede do Fieldingu a jestli tam nechci odvézt. Souhlasila jsem a přeskočila tak 23 km chůze po silnici mezi Bulls a Feildingem. Když mě vysazuje na náměstí a chci jí zaplatit, tak vyhrkne, že to mám zadarmo. Chci jí nějaké peníze dát, ale trvá na svém, a že prý si mám za to koupit kafe. Tak aspoň moc, moc děkuji. No není to neuvěřitelné? Dostala jsem ubytování, večeři, pivko, čtyři vajíčka a odvoz zdarma! Joe odjela a říkám si, že to kafe není špatný nápad, a tak den začnu kafem a koláčkem v místní kavárně. Pak chvilku obhlédnu centrum a vyrážím směr Palmerstown. Znovu potkávám Joe, která mezitím vyzvedla svoje rodiče a jede domů. Zastavuje se u mě, prohodíme pár slov a od jejich rodičů dostávám ještě výborný jablkový koláč. 🙂 Dnešní cesta vede převážně po cyklostezce vedle silnice, ale dvě věci mě překvapily. V jednom místě cesta vedla chvíli takovým nerovným zarostlým příkopem s přecházením potoka (nem

  Whangaehu - Koitiata, 13km, 5 hodin   To byl tedy den! “Že to bude legrace jsme věděli všichni, ale že to bude taková sranda, netušil nikdo.” Ráno jsem nemusela nikam pospíchat. Je to jenom 13 km a ideální je být na konci těch 13 km před čtvrtou, kdy je nejnižší příliv, protože se tam brodí řeka. V osm jsem vstala, v klidu se nasnídala a těsně před desátou vyrazila. Mým prvním úkolem bylo dostopovat do Whangaehu. (Úsek Whanganui - Whangaehu už jsem si předtím splnila kole.) Nejdřív jsme se pokochala historickou tramvají. Kdysi jim tu jezdili po městě, teď už jim zbyl jen kousíček kolejí pro zábavu.  Když jsem šla na výpadovku a zrovna přemýšlela, jak dlouho tam budu muset trčet, než mi někdo zastaví (čekání nesnáším), zastavil vedle mě starší pár a nabídl mi odvoz. 🤩 Tohle byl asi nejrychlejší stop na světě. Stopla jsem si auto, ještě než jsem začala stopovat. 😁 Takové štěstí! 🍀 Dnešní stopování mě nadchlo. Hezky jsme si popovídali a za deset minut už jsem vystupovala. Pak m

Koitiata - Bulls, 30,5 km, 9,5 hodiny Dnes mě čeká 32 km z toho 13 km po pláži. Původně jsem chtěla vyrazit už v sedm, abych to do setmění před šestou stihla. Ale teď si říkám, že by bylo fajn se ráno rozloučit. Tak budík posouvám. To se mi nakonec stejně nepovedlo, přišlo mi že slyším kroky, ale pak, i když jsem volala, tak se nikdo neozýval a už jsem fakt potřebovala jít. Než jsem pobalila i všechno venku, bylo půl deváté. 13 km po pláži byla pořádná makačka. Vyšlo mi to zrovna na příliv, který mě nutil jít v měkkém písku a občas mě vyháněl i výš na duny. Foukal vítr, naštěstí do zad, a moře bouřilo.  Co myslíte, jaká zvířata vyplavuje moře na břeh? … Kozy. Dneska jsem viděla tři mrtvé, vyplavené kozy. Asi nějaký nový, mořský druh. 😁 Po 13 km jsem měla zahnout do vnitrozemí, nejprve po travnaté, pak štěrkové a nakonec asfaltové cestě. Tahle část byla i s audioknihou nekonečná. Unavená jsem byla už po plážové části a teď mě čekalo dalších 18 km. Bohužel ty nové vložky do bot nej

Nákupní den Nakonec jsem se rozhodla zůstat ještě dnes ve Whanganui a nakoupit vše potřebné.  Vyrážela jsem v deset a překvapilo mě, že než jsem všechno zařídila, byly čtyři odpoledne. Jak mě nakupování normálně nebaví, tak dnes jsem si celkem užila, být zase “normální” člověk, procházet se po městě a nakupovat. Whanganui je pěkné město a nabídka obchodů je celkem široká, takže se mi povedlo zařídit skoro vše.  🍀 Ičko - zjistit na zítra dopravu, nakonec mi nezbývá než stopovat 🍀Vybrat peníze - z jednoho konkrétního bakomatu, který jako jediný nemá poplatky za výběr 🍀Houbičky na obličej - jako vždy 😁 🍀Mýdlo a šampón v jednom 🍀Vložky do bot  🍀Kalhoty - místo těch, co mi padají z boků 🍀Triko - místo fialového roztrhaného 🍀Kalhotky - jedny už se mi tak rozpadají 🍀Sandále  🍀Lepící páska 🍀jídlo na zítra 🍀vyzvednout si balík. Přebalit v něm věci a poslat ho do Aucklandu. Cesta mého balíku s náhradními věcmi začala v Invercargillu, pak Geraldine, teď Whanganui a odt

  Whanganui - Whangaehu, 40km, 4 hodiny, kolo Rozhodla jsem se využít toho, že jsem dorazila do Whanganui o den dřív a kolo mám vrátit až dnes odpoledne. Dalších 20 km z TA, které jsou také po silnici, jsem ujela na kole. Jela jsem tam a pak zase zpět trochu jinou cestou. Ze života ve Whanganui: zrovna tu mají nějakou pouť a jarmark. Vypadá to dost podobně jako v ČR, jen jim tam nevyřvává muzika.  Pak mě překvapilo, že tady se dá zajet autem přímo mezi hroby (jela jsem kolem na kole 😁).  Jakmile člověk vyjede z města, tak jsou všude jenom pastviny s ovcemi, krávami, koňmi a jeleny. Pastvin jsou na Zelandu všude, kde je to jen trochu možné a občas i tam, kde je to nemožné. Když vidím všechny ty pastviny, tak si říkám, co se všemi těmi zvířaty dělají. Vždyť Novozelanďanů je jen pět milionů. A co je motivovalo a motivuje zakládat pastviny i na odlehlých a náročných místech. Školní rok na Zelandu se dělí na čtyři části vždy po 10 týdnech. Mezi jednotlivými částmi mají děti 2 někdy až