Den 112.
Dnes mě čeká 32 km z toho 13 km po pláži. Původně jsem chtěla vyrazit už v sedm, abych to do setmění před šestou stihla. Ale teď si říkám, že by bylo fajn se ráno rozloučit. Tak budík posouvám.
To se mi nakonec stejně nepovedlo, přišlo mi že slyším kroky, ale pak, i když jsem volala, tak se nikdo neozýval a už jsem fakt potřebovala jít. Než jsem pobalila i všechno venku, bylo půl deváté.
13 km po pláži byla pořádná makačka. Vyšlo mi to zrovna na příliv, který mě nutil jít v měkkém písku a občas mě vyháněl i výš na duny. Foukal vítr, naštěstí do zad, a moře bouřilo.
Co myslíte, jaká zvířata vyplavuje moře na břeh? … Kozy. Dneska jsem viděla tři mrtvé, vyplavené kozy. Asi nějaký nový, mořský druh. 😁
Po 13 km jsem měla zahnout do vnitrozemí, nejprve po travnaté, pak štěrkové a nakonec asfaltové cestě. Tahle část byla i s audioknihou nekonečná. Unavená jsem byla už po plážové části a teď mě čekalo dalších 18 km. Bohužel ty nové vložky do bot nejsou tak dobré, jako ty původní, takže už teď mě bolí chodidla. Kdybych to věděla, přivezla bych si z Čech teď vložek mnohem víc.
A tak sedím na mezi a sbírám síly jít dál. Ještě 18 km, ještě 12 km, ještě 6 km. To už jsem toho měla fakt dost a byla rozhodnutá stopovat. Jenže pak najednou zase šlapu na kraji silnice mezi nekonečnými farmami.
Na okraj vesnici dorazím přesně ve chvíli, kdy se začíná smrákat a najednou vidím na sloupu ceduli, že tu je nějaké ubytování. Nemusím dlouho přemýšlet a odbočuji tam. Po 300 metrech nacházím super ubytování na jedné z farem u Mike a Joe. Jsem úplně vyřízená a vděčná, že nemusím šlapat ty zbylé 3 km do kempu. Kdyby mě nepozvali na večeři, tak bych možná šla spát rovnou bez večeře. Jsem hrozně unavená a rozlámaná.
Byla jsem zvědavá, co tak místní večeří, ale zjistila jsem, že to samé co já, když jsem ve městě - brambory, zeleninu a jehněčí. 🙂
Chvilku jsme si popovídali, paní jsem pomohla s nádobím, a pak už jsem zalezla do postele. Nejdřív jsem únavou usnula hned. Jenže asi po hodině a půl jsem se probudila a naopak jsem nemohla usnout, jak mě všechno bolelo. Nakonec mě až kolem jedné rozptýlila a ukolébala audiokniha.
“Můj” domeček
Komentáře
Okomentovat