Den 113.

Feilding - Palmerstown North, 23,6 km, 7 hodin

Joe mi už včera navrhla, že dnes jede do Fieldingu a jestli tam nechci odvézt. Souhlasila jsem a přeskočila tak 23 km chůze po silnici mezi Bulls a Feildingem. Když mě vysazuje na náměstí a chci jí zaplatit, tak vyhrkne, že to mám zadarmo. Chci jí nějaké peníze dát, ale trvá na svém, a že prý si mám za to koupit kafe. Tak aspoň moc, moc děkuji. No není to neuvěřitelné? Dostala jsem ubytování, večeři, pivko, čtyři vajíčka a odvoz zdarma!

Joe odjela a říkám si, že to kafe není špatný nápad, a tak den začnu kafem a koláčkem v místní kavárně. Pak chvilku obhlédnu centrum a vyrážím směr Palmerstown. Znovu potkávám Joe, která mezitím vyzvedla svoje rodiče a jede domů. Zastavuje se u mě, prohodíme pár slov a od jejich rodičů dostávám ještě výborný jablkový koláč. 🙂

Dnešní cesta vede převážně po cyklostezce vedle silnice, ale dvě věci mě překvapily. V jednom místě cesta vedla chvíli takovým nerovným zarostlým příkopem s přecházením potoka (nemusela jsem se namočit). Souhlasím, že je lepší si zvrtnout nohu v nerovném terénu ve vysoké trávě, než se nechat srazit autem na hlavní silnici. 😁 A pak to vedlo přes několik menších ohrad, přičemž v té jedné byli býci, aspoň že bez rohů. Procházela jsem kolem nich pomalu a opatrně. Už jsem byla za nimi, když se jeden z nich rozběhl směrem ke mně. Hrozně jsem se lekla. Zrovna v tom místě byl plot zarostlý trním, takže ústup přes plot by byl náročný. Naštěstí se po pár krocích zastavil. Ani jsem nedutala a rychle došla těch zbylých dvacet metrů k místu, kde jsem měla plot zase přelézt ven z pastviny. Uf, na druhé straně mě čekaly jen ovce. 🥵

Dneska mi to ubíhalo lépe než včera a nejsem tak unavená, ale namáhavé to bylo. Chůze po asfaltu často unavuje víc.

Na radu dalších hikerů jsem si domluvila ubytování u Pauly a Briana. Udělala jsem dobře. Jsou to velmi milí lidé a Brian pracuje pro organizaci, která spravuje TA. Získala jsem pěkné ubytování, krásně jsme si popovídali i na večeři mě pozvali. Indický dhal a následný dezert byla fakt mňamka.

Na TA je náročné všechno i rozhodnout se ukončit ji předčasně. Čím dál častěji mám pocit, že už mám té námahy, samoty na cestách a nepohodlí dost. Že by mi větší radost udělalo zvolnit a zbytek času zde strávit lehčími výlety, více mezi lidmi nebo vyrazit na Fiji. Včera když jsem seděla vyřízená na mezi, tak jsem se rozhodla, že končím. Jenže pak potkám všechny ty úžasné lidi, kteří mě podpoří a pomohou. Sotva vejdu do kavárny, tak se mě obsluha i hosti ptají, jestli jdu TA a prohodí se mnou pár slov. Po cestě na mě troubí a mávají mi lidi z aut. V Palmer dokonce u mě zastavil jeden pán, že je trail angel a jestli nepotřebuji někam svézt a ubytovat. Večer mi Brian vypráví, co mě v další části čeká. No řekněte, je možné jen tak přestat a připravit se o další úžasné zážitky? Dneska jsem o tom po cestě přemýšlela. Jela jsem sem s cílem objevit přírodu a místo toho jsem objevila lidi. Tolik laskavosti, pomoci a podpory jako během TA jsem ještě nikdy nezažila.

Slovníček: trail angel - člověk, který pomáhá lidem na cestě stezkou. Nejčastěji jim poskytuje ubytování, možnost se vykoupat nebo nabít mobil. Většinou to poskytuje zdarma, někdy za menší příspěvek.

Cyklostezku je nejlepší zakončit trávou a sloupem 😁

Tak já nevím, doprava nebo rovně? 😁