Nečekej a jdi

Odpočinkový den Dopoledne jsem si prošla a poskládala věci. Tentokrát balík se zásobami dorazil v pořádku. Včera jsem sice vyprala, ale večer to vypadalo v pokoji, jak po výbuchu. 😁 Nakonec jsem se rozhodla poslat přebytečné jídlo a pár věci do cíle mé další sekce. Čeká mě totiž asi nejtěžší část TA. Bude dlouhá 14 dní, zásoby potáhnu na 16 dní, takže batoh bude extrémně těžký. Navíc jsou tam omezené zdroje vody, takže 3 litry vody. 🤦‍♀️🫤 Takže každý gram váhy dolů se hodí.  Rozestupy mezi chatami se sice pohybují v rozmezí 5 - 10 km, ale časově to vychází na 5 hodin čisté chůze, takže spíš nepředpokládám, že bych zvládla dvě etapy za den. Vzhledem k tomu, že se tam pořád leze na vysoké kopce (kolem 1500mnm), tak nevím, jestli by bylo možné stanovat někde mezi. Mapy.cz mi spočítaly převýšení kolem 7000 metrů. Jeden den by tam měla být náročná etapa podle řeky. A pak asi tři dny ve stylu Waiua pass. 🫤🥴 Řekla jsem si, že to zkusím, ale mám vytipované únikové cesty.  https://mapy.cz

Blue lake hut - Upper Travers hut, 15,2 km, 11 hodin Dneska jsem se odhodlala zkusit celých 15 km. To je dálka, co?! 😁 Prvních 7 km je psáno na 3,5 hodiny a dalších 8 km na 6-8 hodin, takže mám trochu obavu, jestli to za světla stihnu. Slunce vychází v půl osmé a zapadá v osm. Včera to taky mělo být na 6-8hodin a šla jsem to přes devět. I když je pravda, že jsem měla dvě dlouhé pauzy.  Vzhledem k tomu, že dnes má být ještě hezky a zítra má pršet, tak jdu do toho. Přelézá se totiž další vysoké sedlo.  Vstávám v šest a v půl osmé jsem na cestě. Snažím se jít rychle, ale brzy zjišťuji, že si s tím časem nedělali srandu. Cesta často strmě klesá a hlavně je většinu času hrozně kamenitá a zarostlá kořeny, takže je to spíš slézání kamenů. Ale je tu krásně, řeka, na které jsou často peřeje, zajímavý les, vodopád a občas v náznacích (v údolí se drží mlha) vykukující strmé hřbety hor. Tahle část dnešního výletu se mi líbila nejvíc.  K chatě West Sabine přicházím přesně po 3,5 hodinách. I kd

louka za lanovým mostem - St. Arnaud, 14,2 km, 5 hodin Spalo se mi celkem dobře až do osmi. Dnes už bylo skutečně oblačno, občas se trochu vyjasnilo a asi hodinku lehce pršelo. Dnes jsem dorazila 14 km do vesnice a ukončila tak tuto sekci. Většinu času se šlo lesem, celkem v pohodě a jen občas se naskytl pěkný výhled. Asi nejzajímavější na tomto dnu bylo, že tu probíhal běžecký závod kolem jezera Rotoity, do kterého jsem se začlenila. Aspoň jsem měla zpestření a mohla pozorovat běžce. Někteří ze závodníků a pořadatelů se mnou prohodili i pár slov. 🏃‍♀️ St. Arnaud je opravdu malá vesnice. Kemp, jeden hotel, benzínka s obchůdkem a poštou dohromady. Jak jsem se těšila na pořádné jídlo, tak jsem byla trochu zklamaná. Buď jsem si mohla koupit masový koláč a hranolky na benzínce nebo v hotelu pizzu. Zvolila jsem pizzu, ale nebyla nic moc. Chuť jsem si spravila večer, kdy toho v hotelové restauraci podávali víc, takže jsem měla úžasné jehněčí s pečenou zeleninou, pita chlebem, výborným dre

Upper Travers hut - louka za lanovým mostem, 15,6 km, 6,5 hodiny Dneska jsem se vyspala celkem dobře, protáhla jsem to až do půl deváté. Nad ránem mě tedy vzbudila ukrutná bolest od karpálního tunelu na levé ruce, kterou jsem musela snad 15 minut rozhýbávat. Ale po včerejším náročném terénu jsem to trochu čekala. Když si vzpomenu na začátky, kde mě dost bolela kolena a karpály mě silně bolely každou noc a říkala jsem si, že to snad budu muset kvůli tomu vzdát… Ale ruce i nohy si celkem zvykly a snažím se je aspoň trochu protahovat a mazat. Pravá ruka je většinou v pohodě nebo bolí je lehce. Levá ruka normálně bolí lehce, ale když jí dám takovýhle záhul v náročném terénu, tak mi to dá pak v noci sežrat. Kolena si dělají co chtějí, občas mě trochu bolí, většinou na střídačku levé a pravé a na různých místech. Přijde mi, že je to nezávislé na terénu. Třeba teď mě píchalo tři dny v levém koleni, když jsem šla v lehkém terénu (no dobře batoh byl hodně těžký), a pak náročný terén od Waiau p

Upper Waiau Forks - Blue lake hut, 8,3 km, 8,5 hodiny Většinu noci mi byla trochu zima. Není se čemu divit, protože v tomto úzkém údolí sevřeném vysokými horami pořádně mrzlo.  Stan je celý bílý, pokrytý jinovatkou z venku i zevnitř, tráva i rostliny jsou také celé bílé. Ovšem nejvtipnější jsou moje boty a ponožky, které byly po brodění potoků mokré, a teď jsou zmrzlé na kámen. 🥶Musela jsem do nich bouchat několik minut kamenem než aspoň trošku povolili a násilím jsem do nich dostala nohy. Pořádně zavázat jsem si je nemohla, protože tkaničky byly také totálně tuhé, a pocitově to bylo, jako bych si na nohy obula dva kusy ledu. 🥶🥶🥶 V půl osmé je pořád pěkná kosa a zmrzlá tráva se klouže. Slunce se do údolí blíží velmi pomalu a musela bych čekat asi do poledne, než by si sem našlo cestu. Takže se pomalu balím a v 9:20 vyrážím vstříc velké výzvě.  Asi po 40 minutách stoupání se dostávám na slunce, kde je krásně teplo a i boty konečně přestaly ledovat a daly se pořádně zavázat.  Pr

Kanadské husy, těch je v tomto údolí hodně Odbočka na cyklotrasu - Upper Waiau Forks, 20,7 km, 8 hodin Dneska v noci mi byla trochu zima. Nejdřív jsem zkusila spát skoro nahatá, ale spacák pořád nehřál spíš lehce chladil. Tak jsem si vzala termoprádlo a mikinu, ale bylo to stejný. Vzhledem k tomu, že večer a asi v noci trochu pršelo a bylo dost chladno, vůbec nic neuschlo. Naopak bylo všechno navlhlé a studené a to včetně spacáku, na kterém byl velký vlhký flek na “hrudi”, jak dýchám.   Přišlo mi divné, že mi ve spacáku byla zima, protože i ve Švédsku jsem se v něm vždy potila. A pak jsem si uvědomila, že je možná po posledních zatažených a studených dnech navlhlý a vzhledem k tomu, že je péřový, tak to snižuje jeho hřejivost. Říkala jsem si, že ho tentokrát zabalím nahoru do batohu a zkusím ho přes den trochu usušit. Ráno to na sušení vůbec nevypadalo, spíš to vypadalo na déšť, ale do odpoledne se to vybralo a bylo jasno a celkem teplo. Tak jsem se ho snažila sušit, co to šlo a posle

Kousek za Anne saddle - za řekou Ada, odbočka na cyklotrasu, 20,6 km, 8 hodin Ráno hezky svítí slunce, což mi hned zvedne náladu. Dneska jsem spala až do půl deváté, takže vyrážím až v deset.  Batoh mi zase připadá těžký, bolí mě záda a ramena a moc mi to neodsejpá. Nicméně když dorazím k chatě Anne, tak tam je tak krásně a tak úžasné výhledy.🤩 Dávám si oběd a kochám se skoro hodinu. Dneska se šlo zase širokým údolím, podle řeky, občas lesem, většinou širokou travnatou planinou. Odpoledne se zatahuje a nakonec i trochu prší. Dnes brodím jednu řeku a několik menších potoků. Kolem šesté se dostávám na místo, které jsem si zvolila za cíl. Sice by bylo jednodušší postavit stan na planině u řeky, ale bojím se větru. Tak ho stavím kousek ve svahu ve vysoké trávě mezi keřy. Což není úplně nejpohodlnější. Dneska jsem snad poprvé za celou dobu nepotkala ani jednoho člověka. 😢