Den 78.
Blue lake hut - Upper Travers hut, 15,2 km, 11 hodin
Dneska jsem se odhodlala zkusit celých 15 km. To je dálka, co?! 😁 Prvních 7 km je psáno na 3,5 hodiny a dalších 8 km na 6-8 hodin, takže mám trochu obavu, jestli to za světla stihnu. Slunce vychází v půl osmé a zapadá v osm. Včera to taky mělo být na 6-8hodin a šla jsem to přes devět. I když je pravda, že jsem měla dvě dlouhé pauzy.
Vzhledem k tomu, že dnes má být ještě hezky a zítra má pršet, tak jdu do toho. Přelézá se totiž další vysoké sedlo.
Vstávám v šest a v půl osmé jsem na cestě. Snažím se jít rychle, ale brzy zjišťuji, že si s tím časem nedělali srandu. Cesta často strmě klesá a hlavně je většinu času hrozně kamenitá a zarostlá kořeny, takže je to spíš slézání kamenů. Ale je tu krásně, řeka, na které jsou často peřeje, zajímavý les, vodopád a občas v náznacích (v údolí se drží mlha) vykukující strmé hřbety hor. Tahle část dnešního výletu se mi líbila nejvíc.
K chatě West Sabine přicházím přesně po 3,5 hodinách. I když jsem si původně říkala, že si jako hraniční čas dám 11:00, nakonec i v 11:50 vyrážím vstříc sedlu Travers. Čeká mě strmé stoupání víc než 1100 metrů. Na téhle části nebylo nic moc zajímavého, většinu času se strmě stoupalo lesem a občas se přeskočil nějaký hezký potůček. Cesta to byla zase hodně hrbolatá, samý balvan a kořen. Až asi kilometr před vrcholem se dostávám nad hranici lesa a mám výhled na údolí a hory. Kolem sedla je krajina převážně šutrovatá a moc se mi nelíbí. Na druhé straně to tak kilák strmě klesá přes kamenná pole s obrovskými balvany. Tady se docela plazím a občas jsou ty balvany tak velké a tak poskládané, že je problém hledat cestu. O kus dál se zase dostávám k potoku a kolem začíná být víc zeleně a krajina je pro mě zajímavější. Poslední dvě hodiny už jsem toho měla dost, takže zase mám chuť se smát a plakat, když se po 18 hod dostávám na chatu. Jsem fakt ráda, že jsem to stihla za světla, protože tímto terénem bych se za světla čelovky prodírat fakt nechtěla a moc vhodných míst na kempování po cestě nebylo.
Dneska jsem měla opět problém s vodou. Hezky si jdu, lahev nedoplňuju, protože pořád přecházím nějaké potoky, tak proč. Pak se zastavím na pauzu, vody už mám málo a podle aplikace zjišťuji, že až na vrchol už žádný potok není. Jeden měl být asi 100 metrů mimo cestu, ale když jsem se tam dostala, objevila jsem jen vyschlé koryto a zvuk vody přicházel z vodopádu na vrcholu hory. Pak jsem zjistila, že další zdroj vody je 400 metrů zpět ( samozřejmě strmého sestupu). Nakonec jsem usoudila, že vodu potřebuji a raději se pro ni vrátím. Ale měla jsem štěstí, protože mě v tu chvíli došel kluk, co šel z vrchu, vody měl hodně a nevadilo mu se podělit. Musím si na to dávat větší pozor, protože už se mi párkrát stalo, že když bych vodu potřebovala, tak tam najednou několik kilometrů žádná není.
Dneska jsem také přešla metu 2000 km. Je to značka pro SOBO, že už ušli 2000 km. Pro mě to znamená, že jsem ušla 1028 km z TA a že už mi zbývá “jenom” 2000 km. 😁
Trochu mě překvapuje, že na chatě je jenom jeden kluk z Německa, čekala jsem, že bude plná jako Blue Lake hut. Ale dobře jsme si popovídali. I když byl trochu divný, mám pocit, že má potřebu pokoušet smrt. Vyprávěl mi, jak se teď ničeho nebojí a že krosil Rakaiu (jedna z těch obřích řek), i když mu lidi říkali, že v tu dobu není rozhodně vhodná chvíle. Prý se předtím rozloučil s celou rodinou. Blbec. Taky tu řeku nakonec spíš přeplaval, protože ho v jednom místě unášel proud. 🤦♀️ A je zajímavé, že slyšel o mém ztraceném balíku v Boyle village. 😁
Komentáře
Okomentovat