Den 177.
Oba lety provázely turbulence. Mně to zas tolik nevzrušovalo, ale Zélanďani kvůli tomu servírovali večeři až v jednu ráno. 😁 🤦♀️ Bylo fajn, že jsem většinu obou letů pospávala a nekoukala znudeně každou hodinu, jestli už tam budeme. A taky mi na oba dlouhé lety vyšlo sedadlo do uličky, za což jsem ráda.
V Šanghaji mě při výstupu z letadla uhodilo vlhko a vedro. Úředníci mě do města pustili, takže jsem mohla vyrazit.
Bylo příjemným překvapením, že v metru i v centru byly názvy ulic i v latince. Přestože jsem měla staženou ofline mapu města a vyfocenou mapu metra, byl to občas boj, najít kam přesně mám s 18 linkami metra jet.
Nejdřív jsem se svezla rychlovlakem maglev, a pak jsem přestoupila na metro. To bylo trochu překvapení, protože tady platí zákon silnějšího a rychlejšího. Takže jsem se po vzoru ostatních snažila vecpat do vagónu, který vypadal, že už se tam rozhodně nikdo nevejde. 😁
Takhle na první, povrchní pohled to vypadá, že se Číňani nemají špatně. V centru je město čisté, hezké a vypadá moderně. Akorát Číňani se moc neusmívají, vypadají zasmušile a furt koukají do mobilu. Takhle viděno an mass si říkám, jestli opravdu nemáme vymyté mozky. Přijde mi, že na chodnících a v metru k sobě nejsou moc ohleduplní, tady platí zákon silnějšího. A hrozně rádi se fotí (i mladí kluci), dělají u toho různé grimasy a gesta a “nutí” k tomu už malé děti.
Anglicky neumí téměř nikdo, takže jsem oprášila pantomimu. 😁 Už v rámci letiště měli některé restaurace menu jen v čínštině a obsluha taky anglicky neuměla. Chvíli to vypadalo, že oříšek bude už jen najít cestu do vlaku.
Slyšela jsem, že platit kartou je tady téměř nemožné. Oni používají k placení vlastní mobilní aplikace. Já jsem si vyměnila už na Zélandu zbylé dolary na čínské yuan a platit hotově problém nebyl. Při procházení městem jsem si docela často všimla, že tam měli samolepku visa, takže by to asi šlo někde i kartou.
Na závěr dne jsem si šla vyfotit noční panorama mrakodrapů. Měla jsem na to jen pár minut, protože jsem potřebovala jet na letiště. Jenže stejný nápad měli tisíce Číňanů, takže to byl boj prodírat se davem, a pak se probít až k místu, odkud je na panorama vidět.
Zaujali mě i jejich obchody. Často vůbec netuším, co prodávají. 😁Proti Zélandu mají (alespoň v centru) krásné, výstavní výlohy. To výlohy na Zélandu často připomínají nějakou chudou asijskou zemi.
Komentáře
Okomentovat