Den 120.
Levin - Waikanae, 40 km, bus, 4 km pěšky
Hlavní hřeben Tararuas jsem (alespoň zatím) přeskočila a přesunula se busem o 40 km na jih do dalšího města Waikanae. Z centra jsem šla 4 km pěšky do přírodní rezervace Nga Manu, kde je možné vidět ptáky, včetně ptáka kiwi. A hlavně za ním sem mířím. Najít ubytování ve Waikanae byl docela oříšek, vše bylo dost drahé a nakonec nejlevnější, i když taky drahý, vyšel domeček přímo v rezervaci.
Aspoň nebudu muset běhat sem tam a musím říct, že ubytování je to hezké. Jen tady budu v noci sama, zamčená v areálu s těmi ptáky. 😁🦤
Nejdřív jsem si šla projít rezervaci, užívala si pohodu a pozorování ptáků a úhořů (někteří v kleci, někteří divocí). Po páté hodině začala přednáška a návštěva ptáků kiwi. Škoda, že dnes se kiwi styděli a zůstávali vzadu ve výběhu. Ale i tak bylo úžasné je vidět. Je to opravdu velký pták a má překvapivě silné nohy.
Jsem ve spojení Naomi, se kterou jsem se potkala hned na začátku, a řešíme, jestli teď vyrazit na přechod hřebene Tararuas. Potřebovaly bychom 5 dní slušného počasí.
Už tři dny přemýšlím, co to divně smrdí, když si posouvám brýle na nose. Nejdřív jsem podezřívala les, že tam smrdí nějaké houby nebo plíseň. Pak jsem si čichala k rukám, brýlím. A až dnes jsem přišla na to, že to jsou rukojeti mých hůlek.🫢😁 No dobře, zkusím je vyprat. Snad to pomůže.
Krmení úhořů. Žijí volně, ale naučili je připlavat v určitou hodinu
Komentáře
Okomentovat