Den 144.

Ngaherenga campsite - Waitomo Caves, 4,2 km, ?hodin, 17,5 km, 6 hodin

Dnes to byl dlouhý a dobrodružný den. Budík mi zvonil ještě za tmy v šest hodin. Pršelo. Zkontrolovala jsem všechny tři předpovědi počasí, abych zjistila, kde se stala chyba. 😁 Říkala jsem si, že mě asi někdo teleportoval někam jinam, protože dle předpovědi pršet nemá. Vstávat do deště se mi vůbec nechtělo, ale vidina teplého, suchého pokoje mě zvedla.

Potěšilo mě, že když jsem vyrazila, tak už nepršelo, jen se všude válely černé mraky.

První úkol - dojít 4 km k silnici a dostopovat do města Te Kuiti. Sotva jsem došla k silnici, zastavilo mi auto, ale bohužel mě odvezli jen třetinu cesty k první vesnici. Byl tam obchůdek, pěkné záchody a stříška, kam jsem se mohla v případě deště schovat, což bylo určitě zlepšení, ale po víc než hodině stopování jsem začala propadat trudnomyslnosti, že se z tohoto zapadákova nedostanu. Jezdilo strašně málo aut a nikdo mi nezastavil. V jednu chvíli to vypadalo, jak když se u obchůdku začali srocovat místní mafiáni. 😱 Nakonec se na mě konečně usmálo štěstí a dostala jsem se do města Te Kuiti. 

Druhý úkol - dostat se do Waitomo Caves. Mohla jsem počkat 4 hodiny na autobus, nebo ujít těch 17 km pěšky. Jenže už mi zbývalo necelých 6 hodin světla a  je na to prý potřeba minimálně 6,5 hodiny spíš ještě víc. Zrovna svítilo slunce a lákalo to k procházce, tak jsem to vzala jako výzvu / závod a rozhodla se, že to dám. Nasadila jsem rychlé tempo (aspoň ze začátku) a svačila za pochodu, abych se nezdržovala.

Nejlepší úsek TA to rozhodně nebyl, ale když se kouknu zpětně na videa, tak to bylo dobrodružství. 

Trasu bych nazvala jako vyznačenou (tedy většinou, mobil s gps jsem musela vytahovat často) ovšem ve skutečnosti neexistující.

Většina trasy vedla přes pastviny, strmě nahoru a dolů, kde nebyla vyšlapaná cesta, zem byla rozdupaná od zvířat a plná bahna a výkalů.

Také to znamenalo snad třicetkrát přelézat plot.

Dostala jsem dvakrát ránu od elektrického plotu. Jednou to koplo pořádně. 

Další výzvou byla zvířata. Jednou mě cesta zavedla do ohrady s velkým stádem krav. Místo, aby přede mnou utíkaly, tak mě pronásledovaly a přicházely další a další, aby se na mě podívaly. Pomalu jsem šla podél plotu, a pak jsem slezla prudkou stráň, abych měla únikovou cestu. Jít středem stáda, kudy    byla značená cesta jsem se neodvážila.

V další ohradě byl velký kůň, který ke mně hned přišel, byl zvědavý a nechal se pohladit, nicméně pak mě znervóznil, když mě těsně následoval. Zrovna když jsem si chtěla natočit video “neotáčej se, jde za námi kůň”, vyběhl na mě obří rotvajler! Štěkal a vrčel, ale držel si několik desítek metrů odstup. Bohužel stál zrovna v místě, kam jsem potřebovala jít a nebylo jak ho obejít. Zkusila jsem se velmi pomalu, krok sum krok přibližovat. Naštěstí, pak odběhl kus do strany a já došla k plotu a přelezla na druhou stranu. Uf. 🥵

No a poslední třetina trasy vedla po zablácené a hrozně zarostlé pěšině v lese. 

Do Waitomo Caves jsem dorazila mokrá a zablácená 8 minut před západem slunce. Trasu jsem dala za šest hodin. 💪🏻

Teď ještě vyprat, umýt si vlasy, všechno vyčistit od bláta, usušit a zařídit vše potřebné na další tři dny a v jedenáct můžu jít konečně spát. 🙂

PS: Jak já miluju topení! Je krásně teplo a všechno hezky schne.