Den 138.
řeka Whakapapa - tábořiště Tamarunui canoe hire, 25 km, 8 hodin
Tábořiště u řeky zní romanticky, ale takhle na podzim je tu dost vlhko a chladno. Sotva jsem postavila stan, tak byl mokrý od kondenzace. Po třetí ráno mě vzbudil chlad. Sice mě napadlo, že bych s tím mohla zkusit něco udělat, ale nevzbudila jsem se dost, abych přešla k činům. Podruhé jsem se vzbudila v půl šesté. To už jsem prohrabala celý batoh, protože jsem si vzpomněla, že mám takové to ohřívátko do rukavic na zimu. Ale zjistila jsem, že po deseti letech, už nefunguje. Usoudila jsem, že už nemá cenu se snažit a vstanu. Vnější plachta stanu je silně namrzlá jak z venku tak zevnitř a pára se už začala srážet i na vnitřní síti. Tráva všude kolem je také pokrytá silnou jinovatkou. 🥶
Snad horší než noční chlad, je ranní chystání v mrazu. Obléct se do ledového oblečení. Prsty na rukou vám u každé činnosti mrznou, co teprve u čištění zubů a mytí obličeje nebo nádobí. To si vzpomenu na Popelku, jak prala prádlo v potoce, začnu si zpívat lalala a hned je veseleji. Uvařit vodu na snídani trvá věčnost. Pak musím nechat trochu zahřát prsty, abych byla schopná odšroubovat vařič od kartuše. Od chvíle, co jsem si vzala na nohy vlhké ponožky a studené vlhké boty, tak mi mrznou prsty na nohou až k bolesti. Ještě horší, než balit mokrý stan, je balit mokrý stan v mrazu. Ale mělo to jednu výhodu, v tu chvíli můj mozek zapomněl na mrznutí nohou, protože ruce mi mrzly mnohem víc. 😁 Po dvouhodinovém ledovém boji konečně vyrážím. První dva kilometry jsou do kopce, tak se aspoň rychle zahřeju.
Dole u řeky byl slabý mobilní signál. Tak si říkám, že až vylezu ty dva kilometry nahoru k vesnici, zkontroluji předpověď počasí a napíšu domů. A co byste řekli? Ve vesnici na kopečku nebyl signál vůbec. 🤦♀️
Dnes mě čekala celkem jednoduchá štěrková silnice kolem pastvin v kopcích. Celkem mě to bavilo, krajina kolem vypadala jak Hobití Kraj z Pána prstenů. Taky jsem vesele mávala zvířatům, která na mě zvědavě koukala, nebo si s nimi povídala (musím vzít za vděk každou živou bytostí 😁). Dneska jsem viděla: 🐐🐑🐶🐮🦌🎠🦆 a pštrosa. Se zájmem jsem sledovala, jak honáci se psy shánějí ovce dolů z pastvin.
Dneska jsem měla originální přístřešek na spaní, spala jsem v obrovském, zeleném kontejneru. Byl to obyčejný nákladní kontejner, jen majitelé do něj umístili dvě patrové postele, stůl a křeslo. Sice byl dost zaprášený a byly tam docela pavučiny (fuj, fuj), ale bylo to zdarma a lepší než ráno v dešti balit mokrý stan. 😉 Dneska v noci nemrzlo a v kontejneru, i když byl otevřený, mi ve spacáku bylo až vedro.🙂
Mrzne až praští
Komentáře
Okomentovat