Den 137.
Rozcestí s 42 Travers - řeka Whakapapa, 21,5 km, 8 hodin
V noci nemrzlo, tak to celkem šlo, ale ráno je dost chladno. Jestli je něco nechutné a dělám to dost nerada, tak to je balit mokrý stan. Kondenzace je taková, že je ráno vždy úplně mokrý. 🤮
Hned po ránu brodím další řeku (na boso). Když si utírám nohy, tak zjišťuji, že chodidla mám tak zmrzlá, že jsem v nich ztratila cit. 🥶 Ale dál už je cesta v pohodě. Je to široká lesní cesta, bahnitá jen občas. V jednom místě přelézám obří sesuv půdy. Není se tady co divit, kopce jsou strmé, půda měkká a dost jim tady během roku prší. Vlastně celou oblast od Hamiltonu až po Whanganui tvoří tzv. bahenní kámen (jak jsem při sjíždění řeky Whanganui říkala, že to nejdřív vypadalo jako skály, ale je to jen stlačená půda). Tak opravdu, jsou to drobné jílové částice, které nejsou okem rozeznatelné. Je to tmavá, sedimentární hornina tvořená ze zpevněného bahna.
Na oběd zastavuji na krásném místě s výhledem na okolní kopečky, dole zurčí řeka, na slunci je celkem příjemně, a tak si říkám, že je to vlastně fajn a pěkný. 🙂
Taky jsem poprvé v životě viděla divokou laň. Bohužel hned utekla.
Dnešní trasa byla nějaká populární. Potkala jsem jednu běžkyni, dva motorkáře a velké množství lidí na čtyřkolkách.
Zastavují ještě jednou a ve svahu se vyhřívám a suším stan. Akorát včas dorazím k řece Whakapapa, kde je tábořiště. Hned po mě přijíždějí ještě dva (asi) Španělé, takže nebudu sama. Tady u řeky je mnohem větší kosa, než nahoře v lese, to asi bude ledová noc. 🥶
Sesuv půdy
Komentáře
Okomentovat