Den 48.

 Chata Tin - chata Quailburn, 21,1 km, 8,5 hodiny

Dneska bylo už od rána jasno a vítr vůbec nefoukal. Ráno bylo trochu chladno, ale pak to bylo akorát na chození.

Dnes to byla jednoduchá cesta, většinu času pěkná pěšina, nezarostlá, bez kamenů a překážek, mírně z kopce nebo po rovině. Nejprve jsme několik kilometrů šli širokým mírným údolím nad potokem, který se krásně vinul dole v soutězce. Potok nakonec několikrát krosíme z jedné strany na druhou. Kolem byly travnaté pláně, na kterých se pásly krávy a kolem suťovité hory. Trochu měsíční krajina, ale krásná.

Asi po deseti kilometrech jsme došli k řece Ahuriri, kterou jsme museli přebrodit. Má to být největší řeka na brodění na celé TA. Chris se toho dost obával, protože jak mi později řekl, viděl děsivé video, jak ji někdo brodil. Já jsem ho neviděla, tak jsem i dle zpráv od SOBO hikerů byla v pohodě. Na místě vypadala řeka, že nebude hlubší než do půli lýtek. Ale radši jsme se připravili, schovali mobily a foťáky do batohu, povolili popruhy. Řeku jsme krosili dle doporučení v místě, kde byla širší a uprostřed byl ostrůvek. První část byla v pohodě, voda do půli lýtek, jen kameny byly trochu kluzké. Druhá půlka vypadala taky v pohodě, jenže v jednom místě najednou voda sahala už do půli stehen a proud byl silný. Hůlky mi vibrovaly a bylo obtížné udělat další krok, aby člověk neztratil rovnováhu. 🫣 Ale ke břehu už to byly sotva dva metry. Nakonec stačilo udělat ještě jeden krok a bylo to v pohodě. Ale oba nás to překvapilo, jak to tam bylo najednou hluboké a silné, protože to tak vůbec nevypadalo. Určitě to nebylo nebezpečné ve stylu, že bychom se topily nebo nás to odneslo daleko, protože člověk všude stačil a každých několik desítek metrů tam byl mělčí, kamenitý úsek, ale pořádně bychom sebe i batohy vykoupaly. 

Na druhém břehu se sušíme a svačíme. Zbytek cesty už byla zase naprosto pohodová pěšina po rovině, jen v jednom místě se přecházela podmáčená louka se spoustou drobných potůčků. 

 Za zmínku ještě stojí, že jsem si na nohy vylila horké kafe a trochu se opařila a polila si i spacák. 🤦‍♀️ Takže místo abych se zahřála, což byl původní cíl, jsem ve spoďárách šla k řece a chladila si nohu ledovou vodou. Ale než jsem se vrátila, tak mi Chris udělala nové kafe, což mě fakt potěšilo.


Návod k brodění řeky Ahuriri


Řeka Ahuriri

 

Jak z divokého západu






Chata Quailburn







Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

První den

Obrázek
Dneska jsem začala svoji pouť na Te Araroa. Předpověď počasí jim vyšla, dopoledne bylo celkem hezky, ale pak začalo postupně víc a víc pršet. Na radu paní z recepce z mého hostelu jsem zkusila do Bluff odstapovat. Chvilku to trvalo, ale povedlo se. Dnes jsem ušla masi 18km, a pak jsem zase stopovala zpátky (Těch 40km bych fakt neušla). Cestou zpět, když už dost pršelo, tak jsem čekala, že mi lidi zastaví hned, ale taky to trvalo tak 20 minut. Dneska jsem měla následující poprvé na Te Araroa: první den na cestě ztratila jsem se (už asi po 300 metrech) prodírala jsem se buší mimo cestu zdolala jsem první kopec, no spíš kopeček přešla jsem první potok stopovala jsem zmokla jsem Hned v den příjezdu jsem se na hostelu seznámila s Američanem v důchodu, co objíždí Nový Zeland a sbírá záznamy o místní veřejné dopravě a manželským párem ze Švýcarska, taky v důchodu, kteří zrovna dneska ukončili svoji Te Araroa pro cyklisty.
Další informace

Čtvrtý a pátý den

Obrázek
Včera večer na mě padla nějaká únava, takže jsem usnula bez napsání příspěvku i bez večeře. Ale pomalu se to zlepšuje a doufám, že za dva dny budu moci zase vyrazit na cestu.  A jak to vypadá v mém dočasném útočišti - městečku Invercargill? Je to tu dost prostorné a rozlehlé. Všude v centru jsou čtyřproudé silnice a semafory, i když doprava je minimální. Poloprázdné nebo spíše téměr prázdné ulice. I když třeba se to změní, protože spousta lidí má do 8. ledna vánoční volno. Domy jsou jen přízemní, případně do prvního patra. Vyšší budova je výjimkou. A silnice vedou až k obzoru, k nekonečnu. Včera jsem náhodou zahlédla výlohu místní realitky a říkám si, jestli by nebylo levnější koupit dům tady než v Čechách. Většina domů se nabízela na naše za 5 - 7 milionů korun. V rámci odpoledních zdravotních procházek mám už prochozený místní park skrz na skrz. Proplétá se v něm botanická zahrada, zoo koutek, ptačí koutek, golf, diskgolf a fitness stezka. Je zajímavé, jak u nás jsou golfová hřiště p
Další informace

Druhý a třetí den

Obrázek
Zatím postupuji velmi, velmi pomalu. 😁 Z Te Araroa jsem zatím ušla jen těch 18km.  Cítila jsem to na sobě už ten první den, ale říkala jsem si, že to zkusím rozchodit. Ale nebylo to ono - jsem nachlazená, takže jsem si svůj pobyt v Invercargillu v hostelu prodloužila a snažím se kurýrovat - jablečný ocet, vitamín C, zázvor, litry čaje, proplach nosu, akupresurní body a dost spánku. 😁 Něco z toho (nebo prostě jen čas) snad brzo zabere a já se konečně s pořádnou vervou vrhnu na TA. Vyrážím aspoň na malé procházky po městě a nahrazuji ztracené věci. Cestou z ČR na Nový Zeland jsem někde ztratila kalhoty. Buď zůstaly ve Vídni v hostelu nebo jsem je někde vysypala při letištní kontrole v Aucklandu. A teď nemůžu nikde najít tužku. 🤦‍♀️
Další informace