Den 48.

února 23, 2024

Chata Tin - chata Quailburn, 21,1 km, 8,5 hodiny

Dneska bylo už od rána jasno a vítr vůbec nefoukal. Ráno bylo trochu chladno, ale pak to bylo akorát na chození.

Dnes to byla jednoduchá cesta, většinu času pěkná pěšina, nezarostlá, bez kamenů a překážek, mírně z kopce nebo po rovině. Nejprve jsme několik kilometrů šli širokým mírným údolím nad potokem, který se krásně vinul dole v soutězce. Potok nakonec několikrát krosíme z jedné strany na druhou. Kolem byly travnaté pláně, na kterých se pásly krávy a kolem suťovité hory. Trochu měsíční krajina, ale krásná.

Asi po deseti kilometrech jsme došli k řece Ahuriri, kterou jsme museli přebrodit. Má to být největší řeka na brodění na celé TA. Chris se toho dost obával, protože jak mi později řekl, viděl děsivé video, jak ji někdo brodil. Já jsem ho neviděla, tak jsem i dle zpráv od SOBO hikerů byla v pohodě. Na místě vypadala řeka, že nebude hlubší než do půli lýtek. Ale radši jsme se připravili, schovali mobily a foťáky do batohu, povolili popruhy. Řeku jsme krosili dle doporučení v místě, kde byla širší a uprostřed byl ostrůvek. První část byla v pohodě, voda do půli lýtek, jen kameny byly trochu kluzké. Druhá půlka vypadala taky v pohodě, jenže v jednom místě najednou voda sahala už do půli stehen a proud byl silný. Hůlky mi vibrovaly a bylo obtížné udělat další krok, aby člověk neztratil rovnováhu. 🫣 Ale ke břehu už to byly sotva dva metry. Nakonec stačilo udělat ještě jeden krok a bylo to v pohodě. Ale oba nás to překvapilo, jak to tam bylo najednou hluboké a silné, protože to tak vůbec nevypadalo. Určitě to nebylo nebezpečné ve stylu, že bychom se topily nebo nás to odneslo daleko, protože člověk všude stačil a každých několik desítek metrů tam byl mělčí, kamenitý úsek, ale pořádně bychom sebe i batohy vykoupaly.

Na druhém břehu se sušíme a svačíme. Zbytek cesty už byla zase naprosto pohodová pěšina po rovině, jen v jednom místě se přecházela podmáčená louka se spoustou drobných potůčků.

Za zmínku ještě stojí, že jsem si na nohy vylila horké kafe a trochu se opařila a polila si i spacák. 🤦‍♀️ Takže místo abych se zahřála, což byl původní cíl, jsem ve spoďárách šla k řece a chladila si nohu ledovou vodou. Ale než jsem se vrátila, tak mi Chris udělala nové kafe, což mě fakt potěšilo.

Návod k brodění řeky Ahuriri