Japonsko den osmnáctý

 Předpověď počasí naštěstí vyšla a dneska bylo příjemné slunečné počasí. Dnešní etapa stezky Kumano Kodo nám dnes nedarovala nic zadarmo. Neustálé strmé, kamenité stoupání a klesání, v horších místech připomínající spíš koryto potoka, jinde po nekonečných, vysokých kamenných schodech. Míst, kde by člověk mohl prostě jen pohodově jít bylo pomálu. Asi nejvíc se mi líbila část mezi dvěma vrcholovými body Echizen-toge pas a  Funamicha-ya station. Tady byl les zelenější a světlejší a teklo zde několik krásných horských potoků. Většinu zbylé cesty tvořil hustý, temný les.

V půlce trasy jsem se ještě cítila dobře, ale následující klesání bylo nekonečné a náročné až do posledního metru. Občas jsem si říkala, že to parkoviště (první bod u cíle, ke kterému jsme měly dojít) snad někdo přestěhoval. 

Dneska nakonec došlo i na čelovku, aspoň jsem ji s sebou netáhla zbytečně, a na ubytko jsem se doklopýtala až v 18hod. Kdyby cesta byla o třetinu kratší, tak bych se vůbec nezlobila. Sice to bylo jenom 16 km, ale trvalo mi to devět a půl hodiny. Závěr nekonečného strmého klesání mi aspoň zpestřily srnky a dva obří, 800 let staré cedry.

Japonci si musí udržovat pohybový aparát v pořádku, aby zvládaly neustále sezení a ležení na zemi a zvedání se. Po dnešní túře a potom, co my zatuhly svaly, jsem si myslela, že se snad z té podlahy nezvednu. 🤦‍♀️😁

Samozřejmě tu mají něco i pro arachnofobiky


Tady jsem si myslela, že jsem vylezla do nejvyššího bodu a to nejtěžší mám za sebou



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Japonsko den druhý

Obrázek
  Letadlo nás vysadilo v osm ráno místního času, pro nás ovšem jedna v noci. Vyplnit dva papíry, dostat nálepku do pasu a už jsme vpuštěny do země. S českým pasem to bylo rychlé, ale u lidí z asijských zemí, co byli před námi, to dost trvalo. ZAutomat na prodej lístků na metro fakt nedávám, ještě že je vedle přepážka, kde nám poradili a lístek prodali. Přestup jsme nakonec spíš náhodně zvládly, než že bychom jasně věděly, kam jít. Jako první vyrážíme ke slavné křižovatce Shibuya, když už je to po cestě. Nevím, co na ní všichni mají, ve skutečnosti vypadá ještě méně zajímavá než na fotkách. To chrám Meiji je rozhodně zajímavější. Tady narážíme na první - “pouze hotovost”, protože vstup do zahrady byl zpoplatněn. Tak jsme si zašly na oběd, vybraly peníze a vrátily se. Jídlo v restauracích je tady překvapivě levné - polévka, kola,hlavní jídlo a vajíčko navíc, to vše za 150kč. Ani vstupy na památky nejsou drahé, dnes jsme platily dvakrát 75kč. Ze svatyně jsme šly ještě do nedalekéh...
Další informace

Jsponsko, den první

  Budík zvoní už v pět ráno, abych se vydala na dalekou cestu na Východ. Před půl osmou jsem na letišti. Tentokrát jsem měla “dvojité štěstí”, vybrali si mě, jak ke kontrole na výbušniny, tak mi prohlíželi batoh. Náš let do Kodaně má malé zpoždění. Úžasný, protože v Kodani jsme už tak měly jen hodinu na přestup. Takže jsme si daly běh přes letiště, které je mnohem větší, než jsme čekaly. Když jsme čekaly u pasové kontroly, tak u našeho letu už svítilo, že je gate uzavřen. Ale nakonec jsme to stihly, většina letadla už byla usazená, ale ještě po nás přišly další cestující, z dalších zpožděných přípojů. Let byl celkem v pohodě, trochu jsme se i prospaly, chvíli byly trochu turbulence a už jsme přistávali v Tokyu.
Další informace

První den

Obrázek
Dneska jsem začala svoji pouť na Te Araroa. Předpověď počasí jim vyšla, dopoledne bylo celkem hezky, ale pak začalo postupně víc a víc pršet. Na radu paní z recepce z mého hostelu jsem zkusila do Bluff odstapovat. Chvilku to trvalo, ale povedlo se. Dnes jsem ušla masi 18km, a pak jsem zase stopovala zpátky (Těch 40km bych fakt neušla). Cestou zpět, když už dost pršelo, tak jsem čekala, že mi lidi zastaví hned, ale taky to trvalo tak 20 minut. Dneska jsem měla následující poprvé na Te Araroa: první den na cestě ztratila jsem se (už asi po 300 metrech) prodírala jsem se buší mimo cestu zdolala jsem první kopec, no spíš kopeček přešla jsem první potok stopovala jsem zmokla jsem Hned v den příjezdu jsem se na hostelu seznámila s Američanem v důchodu, co objíždí Nový Zeland a sbírá záznamy o místní veřejné dopravě a manželským párem ze Švýcarska, taky v důchodu, kteří zrovna dneska ukončili svoji Te Araroa pro cyklisty.
Další informace