Japonsko den dvacátý první

  Dnešní představa - v šest v klidu vstaneme. Nasnídáme se a vyrazíme na letiště, kde budeme dvě hodiny před odletem, v pohodě se odbavíme, případně koupíme nějaké suvenýry a odletíme.

 Skutečně jsme v šest vstaly, v klidu se nasnídaly a vyrazily. Cesta pěšky na metro nám trvala o trošku déle, než podle navigace. Překvapilo mě, že už v sedm ráno jsou u chrámu Senso-ji první turisté.

Pak jsme chvilku musely hledat vlez do  metra, protože v daném místě jsou tři linky a musely jsme najít tu správnou. Pak jsme měly na jedné stanici přestoupit a, i když jsme stály u správného nástupiště a byl ten správný čas odjezdu, nastoupily jsme do špatného vlaku. 🤦‍♀️ 

Na další stanici tedy vystoupit, počkat na vlak zpět, vrátit se a dojet konečně na letiště.  Připadalo nám, že se vlak neskutečně vleče a hlavou nám běžely myšlenky, jak velké fronty asi mohou být na letišti v Tokyu. A to jsme ještě měly problém při výstupu s placením, protože tato linka měla mít možnost platit platební kartou (hovotost už došla), ale u výstupu jsme to nikde neviděly. Neměly jsme čas to řešit, a tak jsme prostě prošly ven bez placení. 🤦‍♀️

Check-in jsme měly hotový online a měly jsme jen příruční zavazadla, takže jsme rychle zamířily k odletům. Vystály jsme si frontu a ejhle, elektronické palubní vstupenky nefungovaly. Musely jsme tedy běžet k check-in přepážce přes půlku haly, kde jsme si v automatu vytiskly palubní vstupenky a vrátily se znovu do fronty k odletům. 🤦‍♀️


Uf,uf. Nakonec jsme let stihly a měly jsme i čas podívat se do dvou obchůdků.  🤦‍♀️🤦‍♀️🤦‍♀️😁

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Japonsko den druhý

Obrázek
  Letadlo nás vysadilo v osm ráno místního času, pro nás ovšem jedna v noci. Vyplnit dva papíry, dostat nálepku do pasu a už jsme vpuštěny do země. S českým pasem to bylo rychlé, ale u lidí z asijských zemí, co byli před námi, to dost trvalo. ZAutomat na prodej lístků na metro fakt nedávám, ještě že je vedle přepážka, kde nám poradili a lístek prodali. Přestup jsme nakonec spíš náhodně zvládly, než že bychom jasně věděly, kam jít. Jako první vyrážíme ke slavné křižovatce Shibuya, když už je to po cestě. Nevím, co na ní všichni mají, ve skutečnosti vypadá ještě méně zajímavá než na fotkách. To chrám Meiji je rozhodně zajímavější. Tady narážíme na první - “pouze hotovost”, protože vstup do zahrady byl zpoplatněn. Tak jsme si zašly na oběd, vybraly peníze a vrátily se. Jídlo v restauracích je tady překvapivě levné - polévka, kola,hlavní jídlo a vajíčko navíc, to vše za 150kč. Ani vstupy na památky nejsou drahé, dnes jsme platily dvakrát 75kč. Ze svatyně jsme šly ještě do nedalekéh...
Další informace

Jsponsko, den první

  Budík zvoní už v pět ráno, abych se vydala na dalekou cestu na Východ. Před půl osmou jsem na letišti. Tentokrát jsem měla “dvojité štěstí”, vybrali si mě, jak ke kontrole na výbušniny, tak mi prohlíželi batoh. Náš let do Kodaně má malé zpoždění. Úžasný, protože v Kodani jsme už tak měly jen hodinu na přestup. Takže jsme si daly běh přes letiště, které je mnohem větší, než jsme čekaly. Když jsme čekaly u pasové kontroly, tak u našeho letu už svítilo, že je gate uzavřen. Ale nakonec jsme to stihly, většina letadla už byla usazená, ale ještě po nás přišly další cestující, z dalších zpožděných přípojů. Let byl celkem v pohodě, trochu jsme se i prospaly, chvíli byly trochu turbulence a už jsme přistávali v Tokyu.
Další informace

První den

Obrázek
Dneska jsem začala svoji pouť na Te Araroa. Předpověď počasí jim vyšla, dopoledne bylo celkem hezky, ale pak začalo postupně víc a víc pršet. Na radu paní z recepce z mého hostelu jsem zkusila do Bluff odstapovat. Chvilku to trvalo, ale povedlo se. Dnes jsem ušla masi 18km, a pak jsem zase stopovala zpátky (Těch 40km bych fakt neušla). Cestou zpět, když už dost pršelo, tak jsem čekala, že mi lidi zastaví hned, ale taky to trvalo tak 20 minut. Dneska jsem měla následující poprvé na Te Araroa: první den na cestě ztratila jsem se (už asi po 300 metrech) prodírala jsem se buší mimo cestu zdolala jsem první kopec, no spíš kopeček přešla jsem první potok stopovala jsem zmokla jsem Hned v den příjezdu jsem se na hostelu seznámila s Američanem v důchodu, co objíždí Nový Zeland a sbírá záznamy o místní veřejné dopravě a manželským párem ze Švýcarska, taky v důchodu, kteří zrovna dneska ukončili svoji Te Araroa pro cyklisty.
Další informace