Japonsko den šestý

 Dneska jsme si pospat nemohly, protože se snídaně podává od šesti hodin a v 6:10 všechny svolávali na snídani rozhlasem. Snídaně nás moc nenadchla, je to to stejné jako večeře - pořád stejná polévka, která mi po těch dnech smrdí, čím dál tím víc, troška marinované zeleniny, troška bramborového salátu, troška čerstvé zeleniny a rýže. Co bych dala za vajíčka a chleba s máslem, nebo nějaký mléčný produkt. 

Po snídani nespěcháme, protože je zataženo a prší, ale rychle se to zlepšuje, tak v půl osmé už na nás vykukuje slunce.

Vyrazily jsme na chatu Karasawa. První hoďku a půl až k vysutému mostu se jde krásně, i když mě bolí šlachy. Pak začíná prudké, kamenné stoupání a trvá další necelé dvě hodiny, než dorazíme na chatu. Posledních 800 metrů je nekonečných, chatu už sice vidíme, ale vůbec se nepřibližuje a už mi to vůbec nestoupá. A to jdeme na lehko, takže se jde mnohem lépe než včera. Konečně jsme na chatě, dáváme si čaj, koláček a svačinu.

Překvapilo mě, že celé stoupání potkáváme spoustu turistů. Se všemi se zdravíme a aspoň můžeme pilovat výslovnost konnichiva. 🙂

Příroda kolem je nádherná, vysoké hory, do žluta zbarvené stráně a nad nimi se tyčící skály a divoká, čistá řeka. Počasí nám vyšlo nádherně, je jasno, na sluníčku krásně teplo, i když ve stínu a když ještě zafouká, už je chladněji.

Rozhodujeme se, že ještě dojdeme k druhé chatě o kousek výš. Ale netrefily jsme cestu, a a tak lezeme po menším okruhu nad oběma chatami. No menším, nakonec jsem vystoupala dalších 300 výškových metrů, takže dnes je to celkem 950 výškových metrů. Bohužel už nemáme dost času, abychom došly až do sedla ve výšce 3000metrů, natož na vrchol 3100. Mně se navíc kolem 2500 metrů začne motat a bolet hlava z té výšky, a tak to otáčím a jdu dolů k druhé chatě. Léňa se snaží dolézt co nejdál, ale taky to otáčí pod sedlem, protože už není čas. 

Na druhé chatě si dávám asi hoďku pauzu a čekám na Léňu, abychom pak spolu sešly dolů. V půl páté jsme zpět na chatě ( stmívá se po páté).

Po večeři (pořád stejná, jen dnes bylo kuřecí, i když vynikající), se jdeme vyhřát do onsenu. Další parádní den.



Naše chata na dvě noci Yoko Sanso


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Japonsko den druhý

Obrázek
  Letadlo nás vysadilo v osm ráno místního času, pro nás ovšem jedna v noci. Vyplnit dva papíry, dostat nálepku do pasu a už jsme vpuštěny do země. S českým pasem to bylo rychlé, ale u lidí z asijských zemí, co byli před námi, to dost trvalo. ZAutomat na prodej lístků na metro fakt nedávám, ještě že je vedle přepážka, kde nám poradili a lístek prodali. Přestup jsme nakonec spíš náhodně zvládly, než že bychom jasně věděly, kam jít. Jako první vyrážíme ke slavné křižovatce Shibuya, když už je to po cestě. Nevím, co na ní všichni mají, ve skutečnosti vypadá ještě méně zajímavá než na fotkách. To chrám Meiji je rozhodně zajímavější. Tady narážíme na první - “pouze hotovost”, protože vstup do zahrady byl zpoplatněn. Tak jsme si zašly na oběd, vybraly peníze a vrátily se. Jídlo v restauracích je tady překvapivě levné - polévka, kola,hlavní jídlo a vajíčko navíc, to vše za 150kč. Ani vstupy na památky nejsou drahé, dnes jsme platily dvakrát 75kč. Ze svatyně jsme šly ještě do nedalekéh...
Další informace

Jsponsko, den první

  Budík zvoní už v pět ráno, abych se vydala na dalekou cestu na Východ. Před půl osmou jsem na letišti. Tentokrát jsem měla “dvojité štěstí”, vybrali si mě, jak ke kontrole na výbušniny, tak mi prohlíželi batoh. Náš let do Kodaně má malé zpoždění. Úžasný, protože v Kodani jsme už tak měly jen hodinu na přestup. Takže jsme si daly běh přes letiště, které je mnohem větší, než jsme čekaly. Když jsme čekaly u pasové kontroly, tak u našeho letu už svítilo, že je gate uzavřen. Ale nakonec jsme to stihly, většina letadla už byla usazená, ale ještě po nás přišly další cestující, z dalších zpožděných přípojů. Let byl celkem v pohodě, trochu jsme se i prospaly, chvíli byly trochu turbulence a už jsme přistávali v Tokyu.
Další informace

První den

Obrázek
Dneska jsem začala svoji pouť na Te Araroa. Předpověď počasí jim vyšla, dopoledne bylo celkem hezky, ale pak začalo postupně víc a víc pršet. Na radu paní z recepce z mého hostelu jsem zkusila do Bluff odstapovat. Chvilku to trvalo, ale povedlo se. Dnes jsem ušla masi 18km, a pak jsem zase stopovala zpátky (Těch 40km bych fakt neušla). Cestou zpět, když už dost pršelo, tak jsem čekala, že mi lidi zastaví hned, ale taky to trvalo tak 20 minut. Dneska jsem měla následující poprvé na Te Araroa: první den na cestě ztratila jsem se (už asi po 300 metrech) prodírala jsem se buší mimo cestu zdolala jsem první kopec, no spíš kopeček přešla jsem první potok stopovala jsem zmokla jsem Hned v den příjezdu jsem se na hostelu seznámila s Američanem v důchodu, co objíždí Nový Zeland a sbírá záznamy o místní veřejné dopravě a manželským párem ze Švýcarska, taky v důchodu, kteří zrovna dneska ukončili svoji Te Araroa pro cyklisty.
Další informace