Japonsko den sedmý

Proč plýtvat prkny. 😁 Stačí jedno.

 Ráno žádné překvapení - opět budíček v šest, snídaně stejná jako včera jen místo lososa byl pstruh.

Poslední dva dny jsme myšlenku ‘jít zpět na bus do Kamikochi přes hřeben místo stejnou cestou údolím podél řeky’ zkoumaly ze všech stran a nakonec jsme bohužel usoudily, že je to nad naše síly. Na mapě to vypadalo v pohodě, nějakých 16 km, ale ještě že jsme se podívaly i na čas. 9 hodin čisté chůze a my bychom měly v nejlepším 10 hodin na to to zvládnout včetně pauz. Je škoda, že se nebudeme moci rozhlédnout po okolí z vrcholku hor, ale moje stehenní svaly a pravé koleno jsou určitě rádi. Přeci jen včera to i s lehkým batohem byl docela záhul.

Tak se jdeme podívat aspoň dál do údolí až k další chatě  Yarisawa lodge. Je to pěkné pěšina, která jen mírně stoupá. Po levé ruce nám hučí horská, křišťálově čistá řeka a obklopujeme nás tajemný, podzimní les. Cestu nám občas zpestří stezka z kamenů, dřevěné lávky nebo adrenalinový most přes řeku. 

Vrátíme se zpět na naši chatu Yokoo Sanso a vyzvedneme si batohy, abychom se v plné polní vydaly údolím zpět do Kamikochi, respektive až k místu, kde řeka připomíná velké jezero - Taischo Pond. Celkem 22 km. Cesta je to pěkná a nenáročná, kolem lesy, nádherné hory a průzračná řeka s mnoha přítoky, tůněmi a bažinami, občas nějaký dřevěný chodník. Jak se blížíme ke Kamikochi, tak turistů přibývají hromady a znovu se dostáváme do oblasti “módní policie” aneb turisté v sakách, sukýnkách, kozačkách a módními doplňky. Když jsme tu před dvěma dny vystoupily skoro jsme v trekových kalhotách a botách vypadaly nepatřičně. 😁

Heslem dnešního dne je zima. Kolem poledne sice na chvilku vykouklo slunce a bylo příjemně, ale jinak je dost chladno a fouká studený vítr. Teď by se mi hodilo to termoprádlo a rukavice. Tolik toužíme po horkém čaji a trochu ohřátí, a tak si vystojíme  v davu turistů frontu na jídelnu. 🤦‍♀️

Přesun busem do města Takayama dopadl dobře, i když jsme byly napnuté, zda bude možné si koupit lístek u řidiče a zda se do busu vejdeme. Sice jsme seděly na přídavných sedačkách, já zmáčknutá v nepohodlné pozici,  ale vešly jsme se.

Ovšem večer mi trochu zkazilo zjištění, že busy na následující přesun, který bude až za dva dny, jsou vyprodané. Chvilku to vypadalo, že zůstaneme uvězněné v městě Takayama, protože nebude, jak se odsud dostat. Ale snad se rýsuje další možnost. Schválně jsem koukala na internet, povedlo se mi najít jednu stránku, přes kterou je možné zrovna na tento úsek lístky koupit. A busy jsou vyprodané na týden a půl dopředu. 🤦‍♀️ To si neumím představit, jak to tady vypadá v hlavní sezóně na jaře, to musí být hotové peklo. 

Chtěly jsme se ponechat trošku volnosti, ale snad raději nakoupíme všechny přesuny až do konce pobytu, co půjdou koupit dopředu online.