Japonsko den devátý

 No konečně. Stačí trochu sluníčka a hned je to lepší. Dneska je jasno i se trochu oteplilo, takže na slunci je možné být v triku s krátkým rukávem. 

Na dnes je v plánu přesun do města Kanazawa a cestou zastávka v historické vesnici Shirakawa-go. 

Potíže s vyprodanými lístky na bus jsme vyřešily takto. Ze Shirakawa do Kanazawa přidali autobus, takže se nám podařilo koupit si lístky. Na trase Takayama - Shirakawa jsme nakonec na jiné stránce, než kde se dali koupit lístky, objevili, že za den vypravují i pár spojů, na které si nekupujete lístky dopředu a je to podle toho, jak kdo přijde. Říkaly jsme si, abychom se do busu nacpaly, ale nakonec po naplnění prvního busu přistavili tři další. I tak, když jsme tam byli v 8:15 a odjezd měl být v 8:50, jsme se vešly až do druhého busu. No hlavně, že se tam nakonec dostaneme. 👍🏻

Možná k tomu přispělo i slunečné počasí, ale Shirakawa je krásná vesnice. Rovné údolí s rýžovými políčky sevřené mezi vysokými, strmými horami. Vesnici tvoří především historické dřevěné domy se slaměnou střechou, styl gassho. Do dvou domů jsme nahlédly i dovnitř. Všude je to stejné, vysoký dům se strmou slaměnou střechou (udělat ji na jednom domě trvá celé vesnici čtyři dny), přízemí bydleli majitelé. Jsou tu jen prázdné místnosti s tatami  a ohništěm. V prvním patře bydlelo služebnictvo (stropy jsou zde i na mě nízké). Třetí a čtvrté patro tvoří jen lehké dřevěné příčky, kde  se choval bourec morušový a vyrábělo se hedvábí. 

Na to, že v této oblasti mívají tuhé zimy se spoustou sněhu, nejsou domy, nějak zvlášť utěsněné a okna mají jen papírová, jako ve všech historických domech. Museli být hodně otužilí. I když i dnes např. v hostelu v Takayamě nebyla okna nijak zvlášť utěsněná a topení tam neměli. Aspoň, že tady všude dávají tlusté peřiny.

V Shirakawa-go byly všude varovné cedule před medvědi. Prý tu nedávno jednoho viděli, a také tu došlo k jednomu napadení medvědem. Četla jsem, že i v Japonsku se medvědi přemnožili a stoupá tu počet napadení a smrtelných útoků, letos už jich prý měli sedm. My jsme naštěstí potkali jen hada. Ještě, že mě na něj Lenka upozornila. Koukala jsem po budově a vůbec bych si ho nevšimla.


Chaloupka baby Jagy 😁



Všude tu mají spoustu obřích kaprů, i v řekách a “stokách” vedoucích přes města.








Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Japonsko den druhý

Obrázek
  Letadlo nás vysadilo v osm ráno místního času, pro nás ovšem jedna v noci. Vyplnit dva papíry, dostat nálepku do pasu a už jsme vpuštěny do země. S českým pasem to bylo rychlé, ale u lidí z asijských zemí, co byli před námi, to dost trvalo. ZAutomat na prodej lístků na metro fakt nedávám, ještě že je vedle přepážka, kde nám poradili a lístek prodali. Přestup jsme nakonec spíš náhodně zvládly, než že bychom jasně věděly, kam jít. Jako první vyrážíme ke slavné křižovatce Shibuya, když už je to po cestě. Nevím, co na ní všichni mají, ve skutečnosti vypadá ještě méně zajímavá než na fotkách. To chrám Meiji je rozhodně zajímavější. Tady narážíme na první - “pouze hotovost”, protože vstup do zahrady byl zpoplatněn. Tak jsme si zašly na oběd, vybraly peníze a vrátily se. Jídlo v restauracích je tady překvapivě levné - polévka, kola,hlavní jídlo a vajíčko navíc, to vše za 150kč. Ani vstupy na památky nejsou drahé, dnes jsme platily dvakrát 75kč. Ze svatyně jsme šly ještě do nedalekéh...
Další informace

Jsponsko, den první

  Budík zvoní už v pět ráno, abych se vydala na dalekou cestu na Východ. Před půl osmou jsem na letišti. Tentokrát jsem měla “dvojité štěstí”, vybrali si mě, jak ke kontrole na výbušniny, tak mi prohlíželi batoh. Náš let do Kodaně má malé zpoždění. Úžasný, protože v Kodani jsme už tak měly jen hodinu na přestup. Takže jsme si daly běh přes letiště, které je mnohem větší, než jsme čekaly. Když jsme čekaly u pasové kontroly, tak u našeho letu už svítilo, že je gate uzavřen. Ale nakonec jsme to stihly, většina letadla už byla usazená, ale ještě po nás přišly další cestující, z dalších zpožděných přípojů. Let byl celkem v pohodě, trochu jsme se i prospaly, chvíli byly trochu turbulence a už jsme přistávali v Tokyu.
Další informace

První den

Obrázek
Dneska jsem začala svoji pouť na Te Araroa. Předpověď počasí jim vyšla, dopoledne bylo celkem hezky, ale pak začalo postupně víc a víc pršet. Na radu paní z recepce z mého hostelu jsem zkusila do Bluff odstapovat. Chvilku to trvalo, ale povedlo se. Dnes jsem ušla masi 18km, a pak jsem zase stopovala zpátky (Těch 40km bych fakt neušla). Cestou zpět, když už dost pršelo, tak jsem čekala, že mi lidi zastaví hned, ale taky to trvalo tak 20 minut. Dneska jsem měla následující poprvé na Te Araroa: první den na cestě ztratila jsem se (už asi po 300 metrech) prodírala jsem se buší mimo cestu zdolala jsem první kopec, no spíš kopeček přešla jsem první potok stopovala jsem zmokla jsem Hned v den příjezdu jsem se na hostelu seznámila s Američanem v důchodu, co objíždí Nový Zeland a sbírá záznamy o místní veřejné dopravě a manželským párem ze Švýcarska, taky v důchodu, kteří zrovna dneska ukončili svoji Te Araroa pro cyklisty.
Další informace