Japonsko den čtvrtý

 V noci jsme usnuly max na jednu hodinu a to ještě přerušovaně. Když v 5:55 zazvonil budík, tak jsem to okomentovala: “Konečně můžeme vstát”. 

První bus byl, co se placení týče v pohodě, skoro nikdo v něm nebyl a platilo se u řidiče až při vystupování. Samozřejmě na nás teď padla hrozná únava a spaní a toto byl ten městský autobus, takže si nebylo kam opřít hlavu. Po hodině a půl cesty máme v Kofu 15 minut na přestup. Jako první hledáme záchody, a pak odkud to jede. Měl to být taky lokální bus s platbou u řidiče, ale ukazuje se, že to je meziměstský expres a informační cedule ukazuje, že je plný. Hledáme, jestli jsme se nespletly, ve stejnou dobu odjíždí busy tři, a běháme mezi nástupišti. Ptáme se u jednoho busu a ti nás posílají do informačního centra.

Musím říct, že tentokrát Japonci fakt překvapili. K překážce přicházíme v minutě odjezdu našeho busu, během pár vteřin nám prodají lístky a ještě jdou ven bus zastavit.

Byl to ten expres, dostaly jsme se do něj a míříme další dvě hodiny směr k vesnici Magome.

Zajímavostí Japonska je, že často mají zastávky přímo na dálnici, nezdržují se sjížděním až do obce.

Chvilku hledáme, kusy se z dálnici dostat, ale pak už šlapeme směr historická vesnice Magome. Ve vesnici jsou opět davy turistů, ale když dalších 14km sledujeme historickou stezku do města Nagiso, která spojuje Kjóto a Tokyo, tak tam už je turistů jen pár a převážně bílých.

Trochu nás překvapí, že jsou tu všude varování před medvědy. Vůbec jsme netušily, že se v této části Japonska nějací vyskytují. Všude doporučují mít s sebou rolničku a pro jistotu zhruba každý kilometr je zvonek na plašení medvědů. Snad žádného nepotkáme, ale ostatní turisté zvoní tak, že to občas zní jak stádo krav. 😁

Počasí se postupně zhoršuju a začíná pršet, taky únava z nevyspání narůstá. Bohužel nás čeká ještě dvě a půl hodiny vlakem. Opět nové odbavení - na nádraží v Nagiso není možné koupit lístky nikde. Nastoupit do vlaku lze jen jedněmi dveřmi, u kterých si z mašinky bereme lísteček. Strojvedoucí vždy zastaví ve stanici, otevře si okénko a u něj se zaplatí částka podle vzdálenosti. My vystupujeme až ve velkém městě Matsumoto, takže tam se to platí u východu z nádraží u okénka. Je překvapivé, že zaplatit se dá jen hotově. V něčem Japonci moc pokrokoví nejsou.

Cestou cestu vlakem jsem napůl v komatu a když vystupuju, tak jsem totál vyřízená.

Ale cesta do hostelu mě trochu probere.

Do postele se dostáváme až před desátou, tak snad se konečně vyspíme a dobijeme baterky.