Den 140.

Taumarunui - Ongarue / Bennet road / Timbertrail campsite, 25,5 km, 7 hodin

Dnes byl další krásný podzimní den. Postupně se zcela vyjasnilo a bylo příjemně. Cesta mi s audioknihou celkem utekla. Byla to jednoduchá cesta jen s minimálním převýšením. Nejdřív se šlo po silnici mezi domy, a pak po štěrkové cestě. Druhá půlka, která byla více v přírodě mezi hezkými kopci, se mi líbila víc. 

Zase jsem většinu dne procházela kolem pastvin s různými zvířaty, dnes navíc zpestřené řekou Ongarue a železniční tratí. 

Velmi mě potěšilo, když jsem v cíli našla chatičku, sice bez postelí, ale od celodenního slunce je pěkně vyhřátá a ochrání mě před přicházejícím deštěm. Takový komfort jsem nečekala. 🤩

Dneska je úplněk, měsíc svítí jak lampa a zvířata venku vydávají šílené zvuky. 😁 Ráno jsem zjistila, že to byli jeleni na nedaleké pastvině. Znělo to jak mručení  medvědů. 

Když jdu v noci na záchod, tak krávy se svítícíma očima vypadají jak mimozemštani. 👽😁



Tábořiště 1. část
2. část
3. část


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

První den

Obrázek
Dneska jsem začala svoji pouť na Te Araroa. Předpověď počasí jim vyšla, dopoledne bylo celkem hezky, ale pak začalo postupně víc a víc pršet. Na radu paní z recepce z mého hostelu jsem zkusila do Bluff odstapovat. Chvilku to trvalo, ale povedlo se. Dnes jsem ušla masi 18km, a pak jsem zase stopovala zpátky (Těch 40km bych fakt neušla). Cestou zpět, když už dost pršelo, tak jsem čekala, že mi lidi zastaví hned, ale taky to trvalo tak 20 minut. Dneska jsem měla následující poprvé na Te Araroa: první den na cestě ztratila jsem se (už asi po 300 metrech) prodírala jsem se buší mimo cestu zdolala jsem první kopec, no spíš kopeček přešla jsem první potok stopovala jsem zmokla jsem Hned v den příjezdu jsem se na hostelu seznámila s Američanem v důchodu, co objíždí Nový Zeland a sbírá záznamy o místní veřejné dopravě a manželským párem ze Švýcarska, taky v důchodu, kteří zrovna dneska ukončili svoji Te Araroa pro cyklisty.
Další informace

Čtvrtý a pátý den

Obrázek
Včera večer na mě padla nějaká únava, takže jsem usnula bez napsání příspěvku i bez večeře. Ale pomalu se to zlepšuje a doufám, že za dva dny budu moci zase vyrazit na cestu.  A jak to vypadá v mém dočasném útočišti - městečku Invercargill? Je to tu dost prostorné a rozlehlé. Všude v centru jsou čtyřproudé silnice a semafory, i když doprava je minimální. Poloprázdné nebo spíše téměr prázdné ulice. I když třeba se to změní, protože spousta lidí má do 8. ledna vánoční volno. Domy jsou jen přízemní, případně do prvního patra. Vyšší budova je výjimkou. A silnice vedou až k obzoru, k nekonečnu. Včera jsem náhodou zahlédla výlohu místní realitky a říkám si, jestli by nebylo levnější koupit dům tady než v Čechách. Většina domů se nabízela na naše za 5 - 7 milionů korun. V rámci odpoledních zdravotních procházek mám už prochozený místní park skrz na skrz. Proplétá se v něm botanická zahrada, zoo koutek, ptačí koutek, golf, diskgolf a fitness stezka. Je zajímavé, jak u nás jsou golfová hřiště p
Další informace

Druhý a třetí den

Obrázek
Zatím postupuji velmi, velmi pomalu. 😁 Z Te Araroa jsem zatím ušla jen těch 18km.  Cítila jsem to na sobě už ten první den, ale říkala jsem si, že to zkusím rozchodit. Ale nebylo to ono - jsem nachlazená, takže jsem si svůj pobyt v Invercargillu v hostelu prodloužila a snažím se kurýrovat - jablečný ocet, vitamín C, zázvor, litry čaje, proplach nosu, akupresurní body a dost spánku. 😁 Něco z toho (nebo prostě jen čas) snad brzo zabere a já se konečně s pořádnou vervou vrhnu na TA. Vyrážím aspoň na malé procházky po městě a nahrazuji ztracené věci. Cestou z ČR na Nový Zeland jsem někde ztratila kalhoty. Buď zůstaly ve Vídni v hostelu nebo jsem je někde vysypala při letištní kontrole v Aucklandu. A teď nemůžu nikde najít tužku. 🤦‍♀️
Další informace