Den 45.

Chata Pakituhi - chata Stodys, 12 km, 4 hodiny

Ráno jsem se nevzbudila v nejlepší náladě a kondici. Trošku mě i bolela hlava. Tak jsem nechala všechny odejít, a pak jsem si dala asi hodinku meditace a cvičení, začala se cítit lépe a v deset vyrazila.

Dneska to byla pohodová cesta, sice celkově nastoupené převýšení bylo 467 metrů, ale žádné strmé stoupání ani klesání. Široká pohodová pěšina bez překážek. U chaty Stodys jsem překvapivě našla Chrise, myslela jsem, že bude chtít pokračovat ještě kousek dál a bude spát někde ve stanu. Sice jsem přemýšlela, jestli nesejít ještě ty 2,5 km dolů k řece, což má být brutální klesání asi na 1,5 hodiny, ale pak jsem usoudila, že bude lepší jít zítra ve dvojici.

Zbytek odpoledne odpočíváme a povídáme si. V mezičase ještě prošel zajímavý Španěl, a pak dorazila starší Francouzska, která neumí anglicky. Těsně před setměním pak dorazili ještě Němka a Němec, kteří jdou SOBO.


Poslední metry na vrchol Brest Hill

Výhled z Brest hill


chris a chata Stodys

Tohle místo Chris přebrodil a málem utopil sluneční brýle, a pak mi pomohl to přelézt přes skálu. Což jsme původně zkoušeli, ale nebyli jsme schopni se tam s batohy vyškrábat.




Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

První den

Obrázek
Dneska jsem začala svoji pouť na Te Araroa. Předpověď počasí jim vyšla, dopoledne bylo celkem hezky, ale pak začalo postupně víc a víc pršet. Na radu paní z recepce z mého hostelu jsem zkusila do Bluff odstapovat. Chvilku to trvalo, ale povedlo se. Dnes jsem ušla masi 18km, a pak jsem zase stopovala zpátky (Těch 40km bych fakt neušla). Cestou zpět, když už dost pršelo, tak jsem čekala, že mi lidi zastaví hned, ale taky to trvalo tak 20 minut. Dneska jsem měla následující poprvé na Te Araroa: první den na cestě ztratila jsem se (už asi po 300 metrech) prodírala jsem se buší mimo cestu zdolala jsem první kopec, no spíš kopeček přešla jsem první potok stopovala jsem zmokla jsem Hned v den příjezdu jsem se na hostelu seznámila s Američanem v důchodu, co objíždí Nový Zeland a sbírá záznamy o místní veřejné dopravě a manželským párem ze Švýcarska, taky v důchodu, kteří zrovna dneska ukončili svoji Te Araroa pro cyklisty.
Další informace

Čtvrtý a pátý den

Obrázek
Včera večer na mě padla nějaká únava, takže jsem usnula bez napsání příspěvku i bez večeře. Ale pomalu se to zlepšuje a doufám, že za dva dny budu moci zase vyrazit na cestu.  A jak to vypadá v mém dočasném útočišti - městečku Invercargill? Je to tu dost prostorné a rozlehlé. Všude v centru jsou čtyřproudé silnice a semafory, i když doprava je minimální. Poloprázdné nebo spíše téměr prázdné ulice. I když třeba se to změní, protože spousta lidí má do 8. ledna vánoční volno. Domy jsou jen přízemní, případně do prvního patra. Vyšší budova je výjimkou. A silnice vedou až k obzoru, k nekonečnu. Včera jsem náhodou zahlédla výlohu místní realitky a říkám si, jestli by nebylo levnější koupit dům tady než v Čechách. Většina domů se nabízela na naše za 5 - 7 milionů korun. V rámci odpoledních zdravotních procházek mám už prochozený místní park skrz na skrz. Proplétá se v něm botanická zahrada, zoo koutek, ptačí koutek, golf, diskgolf a fitness stezka. Je zajímavé, jak u nás jsou golfová hřiště p
Další informace

Druhý a třetí den

Obrázek
Zatím postupuji velmi, velmi pomalu. 😁 Z Te Araroa jsem zatím ušla jen těch 18km.  Cítila jsem to na sobě už ten první den, ale říkala jsem si, že to zkusím rozchodit. Ale nebylo to ono - jsem nachlazená, takže jsem si svůj pobyt v Invercargillu v hostelu prodloužila a snažím se kurýrovat - jablečný ocet, vitamín C, zázvor, litry čaje, proplach nosu, akupresurní body a dost spánku. 😁 Něco z toho (nebo prostě jen čas) snad brzo zabere a já se konečně s pořádnou vervou vrhnu na TA. Vyrážím aspoň na malé procházky po městě a nahrazuji ztracené věci. Cestou z ČR na Nový Zeland jsem někde ztratila kalhoty. Buď zůstaly ve Vídni v hostelu nebo jsem je někde vysypala při letištní kontrole v Aucklandu. A teď nemůžu nikde najít tužku. 🤦‍♀️
Další informace