Den 25.

Podlézání pod spadlým stromem

 Iris Burn hut - Moturau hut, 19km, 7 hodin

Nemusím si dělat starosti s budíkem, protože všichni ostatní turisti vstávají vždy hned po rozednění (v 6:20) a vzbudí mě. Dneska jsem  nechápala, proč všichni vstávají a vyrážejí tak brzo, když je to 16km většinou po rovině. Já jsem si trochu déle poležela, pak jsem se šla podívat asi kilák a půl na vodopád a zpět a v deset jsem v klidu vyrazila směr další chata. Ve čtyři jsem tam byla úplně v pohodě.

Dnes se šlo skoro celou dobu pěkným lesem, občas se objevil pěkný výhled na údolí a okolní strmé kopce, ze kterých po včerejším odpoledním a nočním dešti stékala spousta vodopádů. Nakonec jsem došla k jezeru Manapouri, ve kterém jsem si trochu zaplavala. Voda byla pěkně studená. Je zajímavé, že i tady mají písečné pláže.

Počasí je ke mně vlídné, z předpovídaného celodenního silného deště byla jen jedna přeháňka, když jsem zrovna obědvala v přístřešku. ☺️ Zato tady byly zase mraky těch malých černých mrch. Moje úvaha, že jdeme přeci do hor a tam určitě nebudou, takže repelent nechám v kempu, byla dost vedle.🤦‍♀️🤦‍♀️🤦‍♀️ No skončila jsem zase hrozně poštípaná a děsně to svědí. 🥴 Když člověk jde, tak nejsou vidět, ale jakmile se zastaví, tak si všechny ty mušky v okruhu jednoho kilometru řeknou: “Hele člověk! Jdeme na něj.” A snaží se najít jakékoliv místo, kam by ho mohli štípnout. Tady jich bylo hodně i na chatě, takže ani při čištění zubů jsem neměla klid.

Večer jsem si zase povídala s těmi čtyřmi Kiwiky a hráli jsme karty. Bylo to super. Dokonce mě pozvali, že mám u nich přespat, až se dostanu za Aucklandu.