Den 24.

 Luxmore hut - Iris burn hut, 15km, 6 hodin

Úžasné, úžasné, úžasné! Dneska to byla tak krásné, až jsem z toho byla na měkko. Ale po pořádku. Předpověď na dnešek byla mírný až střední déšť, vítr 35km/h s narázy 80km/h odpoledne až 90. To počasí mě trochu děsilo, obzvlášť když už ráno dost foukala a to je chata trochu schovaná a my jsme měli vylézt o 400metrů výše. Ale nikdo nevypadal, že by se toho bál, nebo to chtěl vzdát, tak jsem šla taky. (Večer když jsem se bavila s lidmi, tak jsem zjistili, že trochu obavy měli všichni. 😁) Já jsem byla nabalená jak sněhulák, sotva jsem se mohla hýbat, ale někteří to dali v kraťasech a bez jakékoliv pokrývky hlavy.

Nakonec pršelo jen občas, silný vítr foukal, ale jen na pár místech to bylo takové, že jsem měla problémy s chůzí. Nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsem čekala. Možná to počasí tomu nakonec dodalo sílu. Často jsme šli v mraku, ale pak se vždy mraky na chvíli roztrhaly a nám se naskytly naprosto úžasné výhledy. Tohle na cestování miluju, když objevím místo/okamžik, které je tak nádherné, že cítím tak silné emoce, až mám pocit, že se to nedá vydržet a každou chvíli se musím rozletět na tisíc kousků. Většinu cesty jsem si užívala ty nádherné výhledy a neskutečnou cestu. Asi kvůli počasí jsme potkali jen jednoho papouška Kea. 

Když na druhé straně začala sestupovat a dostala se do lesa, tak začalo pršet. To už mi nevadilo, protože tady nefoukalo, bylo tepleji a aspoň jsem si připadala jak v deštném pralese. Byl to nádherný, magický les, plný potůčků, zeleně a strmých svahů. Až jsem se dostala k chatě v krásném údolí.

Večer jsem se zase bavila se čtyřma Kiwikama, se kterými jsem se seznámila včera.

Noční výprava za ptakem kiwi a svítícími červy skončila jen mýma promáčenýma botama. Ale kiwiho jsem aspoň slyšela ve čtyři ráno (zní jak alarm). 😁

PS: Musím si sehnat pásek do nepromokavých kalhot. Celý den mi padaly, měla jsem se na půl žerdi a mohla jsem dělat jen malé kroky. 🤦‍♀️😂