Den 22.

Dneska byl odpočinkový a zařizovací den.

• Nakoupila jsem jídlo na dalších 13 dní
• V opravně kol mi opravili vařič, který se uvolnil (správně jsem odhadla, že tam budou mít malý křížový šroubovák)
• Koupila jsem si nový zapalovač (vzít si s sebou škrtací nebyl nejchytřejší nápad. Se zmrzlými rukama nejde škrtat).
• Koupila jsem si suchý zip a vylepšila pláštěnku, aby se mi ve větru nezvedala. (Tedy snad, to se uvidí.) 
• Koupila a stáhla jsem si novou audioknihu, abych měla po cestě co poslouchat.
• Zkusila jsem si nechat opravit batoh. Bohužel jedna švadlena to nedělá a druhý, na kterého jsem dostala doporučení, je až do pondělí pryč. Ale aspoň jsem se prošla.
• Zašila jsem si kapsu u kalhot.
• Nakonec jsem vyměkla a koupila si bandáže na bolavá kolena.

Snad jsem připravená a zítra hurá na Kepler‘s treck. Už se těším, až zase vyrazím!

Znovu mě zaujalo, jak hrozně Novozelanďani řeší, když člověk jde mimo vyznačené trasy (po cestách přes soukromé pastviny a lesy). Hledala jsem na facebooku informace k cestě a vykoukl tam na mě čerstvý článek z novin, že dvě turistky šly mimo vyznačené cesty, přes pastviny a místo, kde se těžilo dřevo, a že je u toho chytli. Vypadalo to, jak kdyby minimálně něco ukradly. A zakončeno to bylo varovným zvoláním, že v zemědělství a lesnictví, je nejvíce úrazů! To by mě zajímalo, kolik z těch úrazů je způsobeno procházejícími turisty. 🤔😁 

Když si vzpomenu, že v říjnu jsem byla se ségrou na výletě a zjistily jsme, že se v lese těží. Zákaz vstupu tam nebyl a v tu dobu tam nikdo nepracoval, tak jsme pokračovaly. Po chvíli ale přijel stroj a začal nakládat klády. Tak jsme počkaly, až to naloží a odjede, a pak jsme šly dál. Žádný stres ani panika a v Blesku jsme se taky neobjevily. Jaká škoda! 😁