Den 18.
Lower Wairaki hut - Aparima hut, 14km, 7,5 hodiny
Dneska jsme s Kiwikama vyrazili každý zvlášť a průběžně jsme se předbíhali, podle toho jak kdo odpočíval. Ráno byla nízká oblačnost a na okolních kopcích seděly mraky, ale brzo se vyjasnilo. V lese bylo příjemně na chození, na slunci celkem vedro.
Den dnes začal broděním řeky, pak většina cesty vedla lesem. Byla to příjemná, celkem dobře prošlapaná cesta s převýšením necelých 500 metrů. S výjimkou snad dvaceti strmých slezání k potoku a zase nahoru, to jinak byla celkem pohodová cesta. I tentokrát mě však překvapilo, jak pomalu se tady člověk pohybuje. Říkala jsem si, že už musíme být tam a mapa mi ukázala ještě skoro 4 km a trvalo to snad další dvě hodiny. Poslední kilometr vedl přes podmáčenou louku, nebo spíš rašeliniště a výlet byl završen překonáním prvního lanového mostu.
Bylo teplo, tak jsem se šla vykoupat do řeky.
Dneska mě překvapilo, když jsem uprostřed lesa potkala holčinu. Vypadala tak na 14let, hubeňoučká, batoh měla snad velký jako já a zvládla ujít celou TA od severu až sem.
Kiwici se kolem mě začínají množit. Večer na chatě jsem byla já a šest Kiwiků. Když mluví jasně a pomalu, tak jim rozumím. Ale když drmolí a mluví rychle, tak mi přijde, jako by to ani nebyla angličtina. 🙂
Škoda, že zrovna dnes mě večeře zaplnila, protože zrovna dneska nabízeli lidi jídlo, u kterého si mysleli, že mají navíc. Jindy když jsem měla hlad, tak nikdo nic nenabízel.
PS: nesnáším ty malé černé mrchy, které se předevčírem objevily. Jsem celá poštípaná, nejvíc na nártech, na každém mám snad deset štípanců a hrozně to svědí. 🥴
Komentáře
Okomentovat