Den 17.
Telford campsite - Lower Wairaki hut, 9km, 6 hodin
Dneska jsme se dohodli, že půjdeme všichni společně - já a tři Kiwíci, Ellie, Naomi a jeden starší chlápek, kterého jsem poprvé potkala už v Longwoodu. Ellie je porodní asistentka a Naomi novinářka.
Dneska nás čeká převýšení 600m nahoru a dolu na 9 km. Vypovídající je směrová cedule, která uvádí, že to je na 5 hodin (dáváme to za 6). Tady je často průměrná rychlost 1,5-2km za hodinu, takže i 4km je dálava na 2 hodiny.
Ráno sice svítilo slunce a bylo celkem sucho, ale než jsme vyrazili, tak začalo pršet. Celou cestu nahoru silně fouká a většinou prší a občas se objeví i krásná duha přes celé údolí. Naomi se neustále zastavuje a duhu si fotí. Celkově stoupáme pomalu a holky dělají časté selfie. Prodíráme se trávou a roštím po téměř neexistující cestě. Poslední část výstupu po otevřeném hřebeni stojí za to - prší a vítr mě odfoukává stranou. Nahoru se dostávám totálně mokrá z venku od deště a zevnitř od potu. Ale zvládli jsme to! Jakmile přejdeme vrchol, přestává pršet a postupně začíná svítit slunce.
Na NZ je to přesně obráceně než v Evropě, na jihu kopců je jen tráva a křoviny, zatímco na severní straně je hned les. Až k chatě Lower Wairaki je to pěkným, prastarým lesem. Občas je to prudší, občas to trochu klouže, ke konci několik blátivých louží, ale jinak v pohodě.
Asi kilák před chatou Ellie sbírá větve,že si večer v chatě zatopíme. Tak jsem se přidala. Jakmile jsem si připevnila větve k batohu, tak mě napadlo, proč jsem se nechala strhnou, větví se tu všude povaluje dost, tak proč je nevzít až úplně u chaty. 🤦♀️ Ale už to mělo být kousek a nechtělo se mi je vyhazovat, když už jsem je sesbírala. Samozřejmě jako vždy byl ten poslední kilometr dlouhý a náročný, takže jsem s větvemi překonala dva potoky a několik strmých břehů a blátivých oblastí. 🤦♀️ Nakonec bylo celé odpoledne hezky a všechny věci až na boty uschly, takže jsme oheň ani nedělali.
Nechala jsem se inspirovat Ellie a taky jsem se trochu ošplouchla ve studené řece.
Je zajímavé, že jak tady pořád mluvím anglicky, tak už jsem začala mluvit anglicky i sama na sebe. 🙂
Cestou občas přemýšlím, na co se těším do města Te Anau - až si umyju vlasy, dám si pořádnou flákotu masa se spoustou zeleniny, dopřeju si ovoce a jogurty. Už mi začíná oblečení dost smrdět, takže pračka bude taky super.
Komentáře
Okomentovat